Zimní cesta na Maltu
Jsem občas líná se učit cizí jazyky, tak jsem si řekla, že zkusím jet někam, kde
se přinutím trochu mluvit a hlavně i jazyk poslouchat. Nakonec jsem si vybrala
Maltu, přece jen je teplejší než jiné oblasti.
Letěla jsem z Prahy přes Mnichov, mohla jsem pak pozorovat i zasněžené Alpy.
Trochu mě pak překvapil let nad vlastní Maltou. Proč? Prostě mi najednou připadalo
vše zastavěné a jen na západní části ostrova větší neobydlené oblasti. Nečekala
jsem, že je Malta tak hustě zalidněná, protože má pouze 400 000 obyvatel. Ale jinak
je to celkem malý ostrov, případně ostrovy (ještě Gozo a Comino).
Po příletu do Valletty mi hned začalo pršet, takže počasí nic moc. První
den to nevadilo, protože jsem celou předchozí noc nespala, tak jsem šla vše dohánět. Ubytování
jsem měla v městě Sliema, které je nedaleko od Valletty.
První seznámení s Maltou
Druhý den jsem se ale již vypravila na první průzkum okolí. Už při prvních krocích
po březích jsem si uvědomila čistotu celého prostředí. Skoro nikde odpadky a na promedádě
opravdu lidé uklízeli i po svých miláčcích.
Nezvyklé pak bylo pro mne to, že se zde jezdí vlevo, stejně jako ve Velké Británii. Později jsem hodně
jezdila místními autobusy a vždy mi chvilku trvalo, než jsem si uvědomila,
na kterou stranu se to mám vlastně postavit, abych jela tím směrem, kterým opravdu chci.
Zvykla jsem si, ale i přesto se mi povedlo jet někdy opačným směrem, než jsem chtěla.
Jinak doprava autobusy je fajn, protože si můžete koupit celodenní lístek za 2,6 €
pro turisty a pak opravdu lze jezdit po celém ostrově kamkoliv a kolikrát chcete. Ještě
existuje 7-denní lístek za 12 €, který jsem vlastně plně využívala. Odvážila jsem se
tak zajet i na vzdálenější místa ostrova s přesedáním. Však se podívejte na některé fotky.
Malá prohlídka hlavního města - Valletta
Na druhý den jsem se vydala zase opačným směrem. Chtěla jsem poznat známé
městečko St. Julians a pak jsem pokračovala jen tak dál po pořeží, kam to prostě šlo.
I když pláže a vlastní městečko je zajímavé, přece jen se mi nakonec víc líbila
až krajina za městem. Dávalo mi to volnost nebýt jen v úzkých uličkách mezi domy, ale jen tak se někam vypravit.
St. Julians a procházka po pobřeží dále na sever
A jiný den jsem se podívala do bývalého hlavního města Malty, které se nazývá Mdina.
Dnes se mu říký Silent city nebili tiché město. V sezóně je tu asi hodně turistů, ale
takto v zimě procházka jeho úzkými uličkami byla kouzelná. Všude klid, jen pár lidí kolem,
často jsem měla možnost opravdu procházet celou uličkou úplně sama.
Bydlí zde asi jen málo lidí a hlavně úzkými uličkami dnes neprojedou ani auta. Zato sousedním
městem Rabat auta už běžně projíždějí a plně zde pozorujete ruch běžného života.
Mdina a Rabat
O víkendu jsem se podívala i na menší ostrov Gozo, který má asi více venkovský charakter.
A hlavně se zde nachází
Azur Window, které jsem si moc přála vidět.
Po příjezdu na Gozo se rozpršelo a vypadalo to tak, že nic z výletu nebude. Přesto jsem si
řekla, že se vydám směrem do Victorie a na západní pobřeží ostrova. A pak prostě uvidím.
Asi po půlhodině se obloha rozjasnila a příchod k pobřeží, kde se Azur Window nachází, již
provázelo sluníčko.
Gozo a i jeho někdy neuvěřitelná krajina
Nvštívit toto místo stálo určitě za to. A pokud se na ostrov Gozo dostanete, určitě návštěvu Azur Window
nevynechejte. Nevím sice zda použít "sightseeing" (vyhlídkové) autobusy nebo raději jít jen tak veřejnou
dopravou a pěšky. Pro mne byla hezká ta druhá varianta, protože mi dávala volnost pohybu.
Co mě naopak moc nebavilo, tak jsou "tempels" z doby neolitické. Pro mne jen různě
uspořádané kameny, i když někdo jiný může být tímto zcela nadšený. V temple Ggantija
na Gozu se mi ale líbilo zvláštní ticho, které mě prostoupilo. Nevím, co se v jednom
okamžiku stalo, ale najednou jsem cítila vnitřní klid a pohodu z přírody kolem. A to
opravdu zase tak moc historii nemusím.
Muzeum Ggantija na Gozu
A ještě jedny kláštery z doby neolitické. Tentokráte přímo na hlavním ostrově Malty.
Oblast se nazývá Hagar Qin a Mnajdra. Historické zbytky zde chrání speciální stany. Abych řekla
pravdu, mě by se vše více líbilo bez této ochrany. Proto jsem možná i odsud brzy odešla
k moři a vydala se směrem k Blue Grotto (modrá jeskyně). Tato krajina mě zaujala opravdu daleko více.
Hagar Qin a Blue Grotto
A v neděli jsem se na doporučení byla podívat v rybářském městečku Marsaxlokk.
Koná se zde totiž každou neděli market, který je prý třeba navštívit. Sama nevím,
zda bych na trh šla i příště, ale městečko a jeho okolí bylo moc hezké. V přístavišti
můžete vidět typické rybářské barevné lodě. Celá zátoka vypadá za pěkného
slunce jako z pohádky nebo filmu.
Marsaxlokk a jeho okolí
Na Maltě je hodně živá katolická víra, která určutě vychází z historie, především
asi i z období maltézských rytířů. Říká se, že na Maltě je tolik kostelů, kolik je dnů
v roce. No, a pokud si vezmete, kolik je zde obyvatel, tak je to úctyhodné číslo. Samozřejmě
zde najdete i hodně soch svatých.
Křesťanskou víru podle legendy přivezl na ostrov sv. Pavel, který při bouři u ostrova
ztroskotal. Celá zátoka i s malým ostrovem nyní nese jeho jméno. Proto jsem si řekla, jak bylo
po třech dnech deště opět sluníčko, že bych se mohla zajet právě na toto místo podívat.
Zátoka a ostrov San Pawl
Byla jsem na Maltě začátkem února, tedy v zimním období. Proto jsem měla možnost přírodu
vidět trochu jinak než obvyklý dovolenkový návštěvník. Vše bylo krásně zelené. Objevovaly
se také první květy, ale lidé říkali, že Malta nejvíc kvete až koncem března a v dubnu.
Procházela jsem i vnitrozemí, nejenom pobřežní místa, viděla jsem na stromech dozrávat mandarinky,
ale i lidi pracovat na svých terasovitých políčkách.
Myslím, že návštěva Malty mi mnoho dala, nejenom výuku jazyka, ale i poznání nové krajiny
a jejich známých i méně známých míst.
Ještě zátoka Golden Bay a pak pohled na hlavní chrám rytířů ve Vallettě