Sebastiánův vodopád a oblast Schneebergu 2015


Předpověď počasí nebyla úplně ideální, ale říkala alespoň to, že nebude během dne pršet. Opravdu, ráno když jsme vyjeli autobusem z Brna, tak celou dobu sice pršelo, ale jakmile jsme dojeli do Puchbergu, pršet přestalo.

Puchberg

Puchberg Pohled na nádraží v Puchbergu Puchberg  

Cesta k vodopádu

Sonnleiten Mlhou zalité okolní kopce Skála nad Sebastiánovou chatou Potůček po cestě k vodopádu
Vodopád z dálky Sebastiánův vodopád zblízka    
Tam jsme se trochu občestvili a pak už vyrazili do Sonnleitenu, odkud se vychází k Sebastiánovu vodopádu. Tam jsme byli opravdu za chvilku. Je ale hezký, že? Jeho výška je prý 40 metrů.

Stoupání

Blatouchy u potůčku Pohled z výstupu na hřeben do údolí Ještě trochu jiný pohled do údolí Stoupání překrásným lesem
Ještě stoupáme po hřebeni A už jsme na louce v sedle Jen to počasí a výhled do krajiny trochu nevychází Tak alespoň petrklíč pro radost
Pak jsme již pokračovali nahoru po červené značně. Prý se jedná o starou římskou cestu. Podél potoka tam kvetliy i krásné blatouchy. Pak již nastalo docela prudké stoupání, ale hezkým lesem a po dešti byl nádherný čerstvý vzduch.
Po necelé hodince jsme se dostali k louce, odkud se již vycházelo na hřeben (opět stoupání překrásným lesem) Durre Leiten. Z míst vyhlídky bylo vidět údolí v zamlžené krajině. V takových okamžicích se jen člověk může nadechnout a pozorovat krásu přírody.

U chaty EdelweissHutte a výstup na vrchol

Opravdu jsem v Alpách Blatouch u chaty Pomalu stoupáme na vrchol Při sestupování si rychle udělat ještě fotku
A už jsme zpátky v sedle u chaty EdelweissHutte Tak a ještě seběhnout pod lanovkou k autobusu    
Základní trasa pak končila u chaty Edelweiss Hutte, kde jsme se najeddli a trochu si odpočinuli.
Pak nás několik chtělo pokračovat na nejvyšší vrchol Schneebergu (ten byl celý v mlze), ale přesto jsme vyrazili. Zdržely nás však špatná mapa a zmatené pokyny z cestovky, protože jsme místo výstupu hledali více než hodinu. Stoupali jsme po úbočí Fadensteigu, ale až nahoru na vrchol jsme nedorazili.
Když jsme se dostali téměř do výšky 2000 metrů, tak začalo pršet a mlha zhoustla. Dál jsme si už i z časových důvodů netroufali (riskovat nemá cenu) a raději se vrátili. Ale i tak to byla fajn cesta, takto vystoupat nahoru a vidět celé údolí jak na dlani.