Cesta na Patmos - podzim 2010
Cesta z Brna byla velmi pohodová. V Brně je hezké malé letiště, kde jsem nemusela mít strach, že mi chybí jazykovéznalosti pro správné odbavení. V letadlo, které letělo na Kos nás sedělo nakonec jen 18. Bylo to koncem září, kdy už pomalu lety na dovolenou končily a cestovka zaplnila pouze 17 míst. Já tam byla jaksi navíc, protože jsem si koupila letenku přes internet přímo od letecké společnosti.
První překvapení bylo až na Kose, kdy taxi z letiště do města stálo přes 22 € (nějak se mi ty ceny zdály vysoké) a autobus 8 €. Ten však jel až za dvě hodiny. Prostě z řecké strany taková pohoda, není kam spěchat. Tehdy jsem zalitovala, že jsem si místo kufru nevzala batoh, se kterým jsem se mohla vydat snadno pěšky.
Nakonec jsem se jen přece do hlavního města Kosu dostala. Po cestě do přístaviště jsem si koupila zmrzlinu a vodu, abych doplnila tekuniny a zmrzlinou si spravila náladu po cestě a hlavně čekání na autobus.
Velikost trajektu mě opravdu překvapila, ale bylo to takto večer se dívat na rozvícenou velkou loď úžasné. Nikdy předtím jsem takto necestovala, tak to pro mne bylo vše nové. Navíc jsem si vybrala způsob cestování na Patmos takový, který mi vycházel z Brna finančně nejvýhodněji. Takže jsem celou cestu absolvovala sama.
Brzy ráno jsem se šla podívat na moře, protože mám vodu a sluníčko moc ráda. V zátoce mě hned zaujala neobvyklá skála Petra (Řeky někdy nazývaná Kallikatsou). Musela jsem si ji prohlédnout ze všech stran.
A jakmile jsem se na další dny trochu rozkoukala, tak už jsem navštívila městečko Skala jen tak pěšky (předtím o půlnoci při příjezdu trajektem jsem se trochu cítila jako balík, který byl dopraven do apartmánu). Také jsem se vydala do městečka Chora, kde se nachází klášter, který mě svou atmosférou okouzlil.
Pak jsem si šla prohlédnout i jednotlivé uličky v městečku. Někdy velmi úzké, ale krásně bílé a modré dveře a rámy oken. Měla jsem pocit, že se v nich úplně ztrácím. Na bílém pozadí pak byly krásné barevné květy.
Lipsi
Společně jsme se pak byli podívat lodí také na malém ostrově Lipsi, které je poutním místem Řeků. Je zde pravoslavný kostelík s ikonou panny Marie, ke které se chodí lidé modlit.Vyjeli jsme lodí hned brzy ráno při východu slunce a moře takto po ránu bylo neskutečně krásné. Trochu foukalo a bylo i chladno, ale pozorovat východ slunce na moři stálo za to.
Městečko i celý ostrůvek je klidný a má zvláštní vyrovnanou atmosféru. Člověk, i kdyby chtěl někam pospíchat, tak si uvědomí, že není kam, že je lepší si sednou na kávu nebo se jen tak vykoupat v moři.