osobní stránky

Cesta na Patmos - léto 2011

V pondělí odpoledne jsem se dověděla, že bude v Řecku dva dny stávka. Normálně by mne to nezajímalo, ale v úterý v poledne jsem měla odletět na ostrov Rhodos. Na webových stránkách bylo, že letadlo odlétá včas, tak jsem se tedy v úterý vydala na cestu.
Na Rhodos jsme přiletěli bez problémů a autobusem od cestovky jsem se nechala svést z letiště do hlavního města. Prošla jsem si pláž na západním pobřeží a poté se vydala do historické části města. Prošla jsem si úzké uličky a přitom všem jsem nějak zapomněla na čas. Najednou se blížil večer a já neměla ubytování. Tak jsem začala něco hledat a nějak se mi v této části nedařilo, nikde jsem neviděla cedule s tím, že by byl pokoje volné. A protože cestou letadlem tam někdo prohodil větu o tom, že se dá zde přespat i na pláži, tak jsem si řekla, proč to nezkusit.

Podívejte se na Rhodos

Vydala jsem se tedy na východní pobřeží, kde tolik nefoukalo a snažila se vyjít ven za město. Jen jsem netušila, že tato část je věnovaná přístavu, některým průmyslovým objektům,... prostě jsem šla poměrně dlouho než jsem se zase mohla dostat k moři. A to ještě první ulička mě až k moři nepustila a musela jsem se vracet a pokračovat dál směrem na jih. Po chvíli jsem uviděla další cestu směřující k moři a protože jsem byla už hodně unavená, tak jsem si řekla, že tam už zůstanu, že dál nejdu. Přišla jsem až k moři a najednou slyším hlas, jestli nehledám "sleeping place". První jsem se zarazila a pak odpověděla. Byl tam jeden pán z Finska, jmenoval se Juk a nabídl mi dokonce i spací pytel. Říkal, že později příjde vítr a bude chladno. Ale, že tento vítr zase má výhodu v tom, že v okolí nebudou komáři, takže se bude dobře spát. Juk ve Finsku ztratil práci a proto se vydal na cestu, zde chtěl objet na kole celý ostrov.
Myslím, že jsem udělala dobře, že jsem se rozhodla spát takto mimo hotely, ráno jsem viděla na pláži krásný východ slunka přímo z moře a navíc jsem se setkala s příjemným člověkem, který mi řekl spoustu věcí. Také mě upozornil na to, že v blízkosti města Rhodos jsou předevší toulaví psi (v ostatních částech Řecka se většinou setkáte s kočkami), proto nosí pepřový spray, hlavně takto pro noční spánek. Všimla jsem si jich už k večeru, když jsem hledala místo na spaní, po setmění se totiž stahují blíž k městu a hledají různé zbytky.
Ale ráno bylo krásné a Jukovi jsem poděkovala a rozloučila jsem se s ním s tím, že já pojedu trajektem na Patmos. Jinak celé dopoledne jsem se koupala v pohodě na pláži a netušila, že kvůli stávce trajekt nepojede. Do městečka jsem se vrátila až odpoledne a hledala, kde mi vymění předplacenou objednávku za lístek. Tak jsem se teprve dověděla, že trajekt nepojede a první trajekt, který zastavuje na Patmose pojede až v neděli odpoledne (nyní byla středa). Dále, že peníze mi vrátit nemůžou, že v Aténách se stávkuje a oni neví, co udělat s lístky, které byly předem koupeny přes internet.
Další dny jsem na Rhodose nechtěla už být, přála jsem si se dostat na Patmos a tam se setkat s ostatními lidmi. Potom jsem si vzpoměla, že v turistické části přístavu bylo na reklamní ceduli, že jezdí nějaká jiná loď až na Patmos. Tak jsem odešla tímto směrem a začala ji hledat.
Cestou jsem potkala nějaké černošky, které přijely z Afriky a zde prodávaly různé náramky a nabízely věštění,... Jedna z nich mě chytla za ruku a začala vázat náramek, nechtěla jsem ho, ale přitom se ze mne něco uvolnilo z napětí, které jsem prožívala z únavy a nedomluvením se ohledně vrácení peněz, z toho, že jsem nevěděla, jak se dostanu na Patmos a také z toho, že jsem nevěděla, kde ještě budu spát. A pak mi najednou řekla, že je přece stávka, není kam spěchat, kam vlastně spěchám, ať si klidně někde tady sednu a stávkuju také. Pak jsem ještě po cestě brečela a začala hledat tu ceduli Patmos. Ale zároveň jsem si vlastně uvědomila, že má pravdu, velkou pravdu a ta slova si i nyní říkám, když chci najednou někam spěchat a začnu třeba i blbnout. Moc mi to pomáhá.
Podařilo se mi poté najít místo, kde prodávali lístky na Patmos, jel katamaran s odjezdem ráno. Lístek jsem si musela koupit hned, pokud jsem na druhý den chtěla jet a pak bylo ještě důležité ráno přijít včas na molo, odkud odjížděl.
Co ale nyní, další noc, kterou zde musím být, přitom blízko přístavu. Šla jsem si koupit zmrzlinu (dala jsem na slova, která mi řekla ta černoška) a přitom trochu přemýšlela o tom, kde spát. Všude se ještě stávkovalo, Informace zavřené, tak jak jsem tak chodila, šla jsem i do valu opevnění města a do parku. Nakonec mě napadlo to, že přespat se dá i v parku. Protože jsem měla ještě čas, šla jsem si ještě prohlédnout historický Rhodos, dostala jsem se i do jednoho pravoslavného kostelíka a pak na stare molo s pevností. Myslím, že takto s batohem na zádech (občas mi už připadal dost těžký) jsem mohla obejít daleko více míst než klasicky s cestovkou a kufrem.
Večer jsem se pak vrátila do parku. Udělala jsem si místo na zemi a opřela jsem se o batoh. Po chvíli tam přišli tři asi Romky a chvilku mě pozorovaly. Pak si asi řekly, že nejsem nebezpečná a začaly roztahovat velké igelitové fólie. Potom postupně přicházeli další, někteří přijeli s kočárky, někteří donesli přikrývky nebo dokonce i vyprané mokré prádlo, které rozvěsili na okolní kvetoucí keře. Bylo úžasné je pozorovat, jak jsou zorganizavaní a jak každý udělá něco a snad během půl hodiny bylo vše připraveno a oni zalehli pokojně spát. To jsem si říkala, že asi takto pravidelně zde přespávají, možná během turistické sezóny a ve městě si přivydělávají nějakou prací. A kolik věcí potřebují ke spokojenému životu?!
V noci jsem se sice moc nevyspala, trochu chladno a pak komáři, ale ráno jsem brzy vstala a šla do přístavu. Zde jsem pozorovala východ slunce a lidi, jak postupně přicházeli. Překvapilo mě, jak lidé chodí na odjezd lodi s velkým předstihem, i víc jak hodinu, ne na poslední chvíli.
Pak už jsem nastoupila na katamaran a odjela se zastávkami na různých ostrovech na Patmos. Po cestě mě snad nejvíce zaujal ostrov Symi, který má úplně jinou architekturu než většiná řeckých ostrovů. Něco mezi řeckým a tureckým stylem. Vyšla jsem na palubu a udělala i pár fotek.
Když jsme se pak blížili k ostrovu Lipsi, tak jsem si říkala, fajn, za chvilku jsem doma. Samozřejmě jsem s tím nemyslela skutečný domov, ale místo, kde jsem byla už na podzim na Patmose.
Po příjezdu na Patmos mě v přístavišti už čekal domácí z apartmánů a dovezl přímo do městečka Grikos. Po tom cestování to bylo takové fajn uvolnění, že vám někdo naloží batoh do auta a odveze ubytovat. A hlavně se pak osprchovat a jen tak bez zavazadel se procházet po ostrově.
Překvapením pro mne bylo pak to, že ostatní lidé přijedou nejdřív asi až v sobotu odpoledne (byl čtvrtek odpoledne), protože stávka posunula všechny odjezdy trajektů a lodí od Atén. tak jsem nakonec šla třeba i na jednu z nejkrásnějších písečných pláží na ostrově a užívala si sluníčka a moře.

A cesta zpět.

Také zajímavá, i když už trochu jednodušší. V noci jsem se trajektem dostala na Rhodos. Tam jsem se ale hned v přístavišti nechala odchytnout člověkem, který nabízel levné ubytování (letadlo mě letělo až na druhý den a už jsem neměla moc eur).
Na skůtru i s batohem mě pak dovezl na ubytovnu, která sloužila většinou pro dělníky. Ale už jsem věděla, že jen jedna noc, tak jsem tam zůstala. Nechala jsem si tam věci a vyrazila do staré části Rhodosu, kde ubytovna byla. Bylo to fajn se takto procházet bez zátěže, vyšla jsem si i na kopec, odkud jsem si celé pobřeží města i s plážemi mohla krásně prohlédnout. Potom jsem postupně sešla na západní pobřeží, kde jsem se zůstala naposledy před odjezdem z Řecka koupat.
Po návratu na ubytovnu jsem se jen umyla a brzy usnula. Krásně se mi po tom všem bloudění a putování spalo.
A zažít ráno ve staré části města bylo hodně zajímavé. Abych se přiznala, když jsem viděla v kuchyňce čistotu kohotku a konvice, tak jsem si jen přes filtr nabrala vody (všude na Rhodose je voda pitná, ale nemusí vám bez filtru opravdu chutnat) a poté vypadla ven. Po ránu bylo hezké pozorovat, jak se Řekové probouzí a větrají svá obydlí (v této staré části prakticky jen malé komůrky, ve kterých žijí, spí, prodávají turistům věci). Později se totiž tato obydlí promění v obchůdky, kde nabízí své věci a běžný turista již nemůže poznat, že je to ve skutečnosti často i obydlí těchto lidí. Při pohledu na toto všechno jsem si jen říkala, že ty rozdíly a sociální systém v Řecku nebude úplně nejlepší. Ale stejně bylo hezké je pozorovat, jak vaří kávu, otevírají malé obchůdky a už prodávají první pečivo pro ostatní lidi (prakticky ještě ne pro turisty).
Nakonec jsem se rozhodla opustit město a jít pěšky směrem na letiště. V nové části města pak byl vidět velký rozdíl v obydlích, obchodech i domech, ale také ve větším spěchu lidí, kteé jsem zde potkávala. Trochu se mi nelíbilo to, že v autech jezdí docela bláznivě (pozdě vstanou a prakticky se až honí, aby něco dohnali a nedávají téměř žádnou přednost chodcům - ono tam pěžky také skoro nikdo nechodí - jen asi občas blázni turisté, podobně jako já).
Přiznám se, že část cesty jsem šla pěšky, ale v tom horku s plnou zátěží jsem to nevydržela a zkusila si někoho stopnout (Řekové nezastaví). Zastavil mě až taxík, tak jsem se ho zeptala, kolik by stála cesta na letiště (ještě asi 10 km). Dostala jsem odpověď 25 €, to už jsem ale neměla, tak jsem se ho zeptala, jestli by mne vzal za 21 €, že víc nemám. Vzal mě a nakonec jsme si hezky popovídali, protže říkal, že před 20 lety žil na Patmose, odkud jsem se vracela a má to tam moc rád.
A na letišti pak už všechno proběhlo fajn a krásně jsem se dostala přímým letem do Brna.