Jednodenní výlety do Alp na soutěsky Ötscheru
Jaro - květen 2019
Minulá cesta do této oblasti se povedla, ale přece je, pršelo a člověk vše
vnímá trochu jinak. Tak jsem se rozhodla, že se sem ještě vrátím někdy na jaře
za hezkého počasí.
Vstup do údolí a cesta k vodopádu
Autobus nás vysadil v městečku Erlaufboden, kde jsme se různě rozdělili
a mohli pokračovat již sami po značených cestičkách.
Říčka a krásná zeleň s mnoha květy vytvořila příjemné uvítání. Především první
květy hořců krásně zářily do okolí.
I další cesta přes soutěsku Tormäuer k vodní elektrárně byla úžasná se spoustou zeleně.
Za elektrárnou pak stezka vedla už údolím Ötscheru hned na jedné, hned na druhé straně údolí.
Čistá říčka, malé vodopády kolem.
Vodopát a krásy kolem
Pak už se objevil vodopád Mirafall, z kterého voda stříká do oklí. Ten
můžete jen v úžasu a tichosti obdivovat. Jeho výška je 50 až 60 metrů.
Poté jsem se ještě vydala dál, podle mapy k menšímu vodopádu Schleierfall. Je také hezký, menší a plný vody.
Od elektrárny nahoru a zpět k autobusu
Nakonec jsem se opět vrátila k vodní elektrárně, kde po přejítí moctu jsem
stoupala úzkou cestou nahoru do kopce. Procházelo se lesem a cestou i několika tunýlky.
Prošla jsem kolem vodopádu Lassingfall až na vyhlídku Kaisertron a pak se
vracela dolů do údolí jezera Wienerbruck.
Sluníčko téměř celou dobu svítilo, počasí se vydařilo a myslím, že se jednalo opravdu o hezký výlet.
Podzim - říjen 2012
Při výjezdu z Brna bylo teplo, i když trochu pod mrakem. To ale nevadilo, tak jsme
v pohodě nastoupili do autobusu a vyrazili.
Ale už kousek za hranicemi Rakouska začalo pršet a než jsme dorazili na místo,
tak se rozpršelo docela pořádně. Ale nakonec jsem si řekla, že nejsem z cukru,
proto se nemohu rozpustit a statečně vystoupila z autobusu.
Cesta podél říčky
Vyšli jsme z městečka Erlaufboden podél říčky údolím přes různé mostky a lávky až k vodní elektrárně. I když lilo, jak z konve, tak mi to ani nevadilo, protože krajina byla opravdu hezká. On byl asi nejhorší ten první pocit, kdy člověk vystoupil ze suchého teplého autobusu do deště. Jakmile se ale šlo a začala jsem vnímat stromy, říčku a celé okolí, tak jsem najednou na déšť zapomněla.
Vodní elektrárna
U vodní elekrárny se pak začalo trochu zlepšovat počasí a tak jsem se rozhodla, že půjdu dál kolem chaty Otscherchias až k vodopádu Mirafall.
Cesta k vodopádu
Cesta tam byla úžasná, po cestě jsem viděla i kamzíka a stezka vedla hned na jedné, hned na druhé straně údolí.
Vodopád Mirafall
Samotný vodopád však nebyl tak velký, jak nám bylo popisované. Asi nyní na podzim do něj
někdo zapomněl pustit vodu :).
Cesta zpět
Pak jsem se vracela zpět k elekrárně a znovu se rozpršelo, ale nějak mi to nevadilo,
krajina kolem hezká a člověk má občas i nad čím takto v klidu přírody přemýšlet.
U vodní elektrárny jsem odbočila přesně podle popisu cesty směrem do kopce (jen taková malá
stezka a docela do kopce). Procházelo se lesem a cestou i několika tunýlky. Jinak řečeno,
možná, že ten kopec byl docela prudký :). Ale prošla jsem kolem vodopádu Lassingfall.
Ten byl plný vody a vypadal moc hezky.
Navíc podzimní krajina se zbarvujícími se lístky do žluta tomu přidala také své kouzlo.
Chvílemi jsem díky tomu ani nevnímala, že prší.
Nakonec jsem přišla i na vyhlídku Kaisertron, odkud měl být výhled na vodní elekrárnu
do údolí. No, když měl člověk dobrou fantazii, tak tam něco mohl v té mlze zahlédnout.
A pak už se postupně sestupovalo do Reith k nádraží Annaberg. Tady jsem najednou už ten
déšť začala vnímat, hlavně ke konci cesty na otevřeném prostranství a uvědomovala jsem si,
že jsem opravdu někde i promočená.
Celkem si myslím, že i přesto počasí se výlet soutěskami
vydařil a určitě toho nelituji. Ta příroda je tam krásná za jakéhokoliv počasí
a v člověku určitě vzbuzuje úctu a obdiv.
