osobní stránky

Patmos a Rhodos

Patmos

Patmos je malý ostrov v Egejském moři ležící. Je nejsevernější součástí souostroví Dodekanézy, jež leží v těsné blízkosti tureckých břehů. Na ostrově najdeme významné starobylé památky, nádhernou přírodu a krásné slunečné pláže. Ostrov bývá nazýván Egejský Jeruzalém a to díky své zajímavé historii. Je významným poutním místem a řecká ortodoxní církev jej prohlásila svatým.
Od roku 1999 je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

Něco z historie

V roce 95 za vlády římského císaře Dominita byl na ostrov vypovězen svatý Jan. Jan byl učedníkem Krista a autorem jednoho z evangelií. Právě na tomto ostrově měl mít vidění, které později zaznamenal v knize Zjevení Janovo v jeskyni Apokalypsy. Jeskyně se dochovala v nezměněné podobě, můžeme tu vidět i výstupek, kde sv. Jan spával.
U jeskyně byl vybudován klášter Apokalypsy. Tvoří jej tři kaple a jedna z nich byla vestavěna do jeskyně. V roce 1088 nechal byzantský císař Alexios I. Komnenos na Patmosu postavit k poctě sv. Jana mohutný klášter. Klášter se brzy po svém založení stal centrem řeckého učení. Svůj význam si klášter sv. Jana zachoval i za turecké nadvlády. V 15. století byl klášterní komplex opevněn vysokými hradbami a vstup zajišťovala opevněná vstupní brána.
Za bránou se nachází arkádové nádvoří ze 17. století. Ve východní části stojí hlavní kostel postavený v roce 1820. Velmi zajímavé jsou dvě postranní kaple. V jedné kapli je sarkofág s ostatky zakladatele a v druhé, jež je zasvěcena panně Marii, byly pod freskami z 18. století objeveny unikátní fresky z 12. století. Dále za kostelem je úzký vnitřní dvůr a vstup do jídelny. Jídelnu zdobí také vzácné fresky.
V sousedství kláštera se rozkládá městečko Chora. Z opevněné Chory jsou nezapomenutelné výhledy na mořské zátoky.

Současnost

Patmos je místem neoddělitelně spjatým s podmanivou svěžestí jeho pobřeží, ale také dávnou minulostí. Své stopy zde zanechalo jak období největší slávy Byzantské říše, tak i události spojené se základními kameny křesťanské víry.
V dnešní podobě je ostrov Patmos výsledkem série divokých zemětřesení, která v dávné minulosti proměnila původně souvislý pruh území spojující Krétu s dnešním pobřežím asijského kontinentu v pás ostrovů a drobných ostrůvku často velice proměnlivého reliéfu.
Patmos tak například sice z velké části sestává z řady nízkých pahorků oddělených pozvolna klesajícími údolími, ale stejně tak je ostrovem, na němž není nouze o stezky především pro pěší. Zde se terén může skládat ze strmých skalisek spolu s osamělými trsy nepříliš husté vegetace.
Jinými slovy, na ostrově Patmos můžete zažít tu pro Řecko tolik typickou nevypočitatelnost krajiny, kdy se oblasti s pohádkovými výhledy a vláčným klimatem střídají s oblastmi, kde pocit bezstarostnosti ustoupí čiré fascinaci neústupností přírody.
Pláže jsou písčité a liduprázdné, přičemž členité pobřeží Patmosu poskytuje množství pláží. Oblíbenými jsou zejména Grikos, Kallikatsou, Psili Ammos a Diakoft.
Městečka jsou zde malé a plné příjemných zákoutí s typicky bílými budovami, kostelíky rozptýleny po krajině, na skále starobylý klášter s velmi zajímavou historií. Z každého bodu ostrova je nádherný výhled na moře plné menších lodí a jachet, jenom sem tam zavítá větší turistický parník.
Lodě, které přijíždějí na Patmos, kotví v přístavu ostrova, kterým je Skala. Skala je roztomilým místem s bílými domy s květinovými zahrádkami, rybářskými tavernami, hotely, restauracemi, kavárnami a obchody.

Městečka

• Chora - středověká vesnice kolem byzantského kláštera Sv. Jana. Tato unikátní vesnice s bílými domy je srdcem Patmosu a přitahuje návštěvníky z celého světa.
• Skala - Skala je hlavní a zároveň největší město Patmosu. Okouzlující malý přístav s množstvím restaurací, řeckých cafenions a obchody všeho druhu.
• Grikos - malá rybářská obec, asi 5 km od přístavu Skala. V zátoce, kde se nachází je tajemně působící skála "Kallikatsou", která slouží k domu poustevníků po mnoho staletí. Jsou zde jinak krásné osamocené pláže se spoustou stínu stromů.
• Kambos - odlehlá vesnice asi 5,5 km od Skaly se nachází v krásné zátoce s nádhernými bílými domy ve stylu Egejského moře.

Rhodos

Rhodos je součástí Dodekánského souostroví, které se prakticky nachází nejblíže tureckých břehům. Je to čtvrtý největší ostrov Řecka. Ostrovu Rhodos se také někdy říká ostrov věčného slunce. Jeho pobřeží je dlouhé 220 km. Má krásné romantické zátoky, ale občas i přeplněné pláže. Vždy si však můžete najít i hezké místo pro koupání.
Východní pobřeží je omýváno klidným Středozemním mořem, proto nabízí velký výběr písečných i oblázkových pláží. Kdežto západní pobřeží je omýváno Egejským mořem a je velmi větrné. Proto je moře někdy hodně vzbouřené a zkalené. Pláže na této straně ostrova jsou spíše oblázkové.

Trocha z historie

Z důvodu bohaté historie objevíte na ostrově mnoho historických památek - antické stavby, památky vybudované za éry rytířského řádu johanitů i za osmanské nadvlády. Na pobřeží se tak vypínají křižácké hrady a v horách stojí byzantské chrámy a kláštery.
Ostrov byl prakticky obýván už od doby kamenné, ale prvními doloženými obyvateli byli Kárové, kteří pocházeli z Malé Asie. Dalšími obyvateli byli Féničané, pak Minójci z Kréty, Achájové nebo Dórové. Také byl Rhodos pod nadvládou Peršanů, pak Atén, Sparty či Říma,...).
Poté ostrovu vtiskli nezaměnitelný ráz také Křižáci, který se zde dochoval až do dnešních časů: nedobytné pevnosti, hrady, brány, kostely, nemocnice a paláce. Pod jejich vládou se Rhodos vynořil ze zapomnění a stal se nejvýznamnější silou ve východním Středomoří. Největší florentské obchodní a bankovní domy otevřely na ostrově své pobočky. Rhodos se tak stal východní baštou západoevropského vlivu a jeho přístav nejdůležitějším centrem obchodu mezi východem a západem. Roku 1480 se Řádu podařilo ostrov uhájit před tureckou invazí. Vláda Johanitů trvala 213 let až do 29. prosince 1522, kdy poslední velmistr Řádu, Villiers de l`Isle Adam, byl po šestiměsíčním obléhání donucen předat ostrov Sulejmanovi Nádhernému. Stalo se tak po šestiměsíčním obléhání a zradou.
Osmanská okupace je pak považována za nejtemnější období historie Rhodu. Řečtí obyvatelé museli opustit město a usídlit se mimo jeho hradby. Turkům se však nikdy nepodařilo ovládnout celý ostrov a turecké obyvatelstvo vždy tvořilo pouze menšinu. Proto si některá města (zejména Lindos) podržela jistou dávku samostatnosti včetně hospodářské prosperity. Turci okupovali ostrov až do roku 1912. V tomto roce Italové s pomocí místního řeckého obyvatelstva obsadili Rhodos. Zpočátku zacházeli s místním obyvatelstvem dobře, neboť očekávali brzké vytvoření italsko-řecké unie. Nástup fašismu vedl však k politice expanse a Italové odmítli poskytnout Rhodu právo na sebeurčení. To se stalo signálem k ozbrojenému odporu.
Po porážce Osy spravovala všechny Dodekanéské ostrovy britská administrativa až do 7. března 1948, kdy se Rhodos stal součástí Řecka.

Hlavní město

Stejnojmenné hlavní město Rhodos leží na nejsevernějším výběžku ostrova již od 5. století př.n.l. Jeho jádro tvoří historické Staré město s mnoha památkami, které obklopují mohutné středověké městské hradby. Je to jedno z nejdůležitějších historických míst na světě. Vybudovali jej rytíři svatého Jana (Johanité, Templáři, později Maltézští rytíři).
Jinak uličky Starého města jsou spletité (takže plánek je užitečný) a i přes davy turistů se můžete dostat do zákoutí, kde je klid a jen místní vysedávají na zápraží domů, kde prodávají opravdu různé předměty. Staré město je rozděleno na Rytířskou čtvrť se středověkými stavbami a Tureckou čtvrť s bazary, mešitami a židovskou enklávou. Po celém historickém jádru najdete dělové koule jako dekoraci i nechané jen tak.
Vlastní hradby se vyvíjely po staletí, Jejich šíře dosahuje až 12 m a schválně jsou nepravidelně pokrouceny, aby odváděly dělovou kanonádu. Mezi mohutnými vnějšími a vnitřními hradbami je široký příkop, ve kterém nikdy nebyla voda. Dnes tu na zavlažované části rostou palmy, ibišky a růžové keře. Příkopem se lze projít.
Ve staré části Rhodisu pak na náměstí Symi můžete vidět pozůstatky antického Afroditina chrámu, na náměstí Argirokastrou zase mramorovou fontánou, která kdysi sloužila jako byzantská křtitelnice. Zajímavá je pak historie kostelu Panagia tou Kastrou (Madona z pevnosti), který nejprve sloužil rytířům jako katedrála. Za turecké nadvlády však byl přestavěn na mešitu a byli tu popravováni křesťané.
Jednou z důležitých památek je asi Palác Velmistrů. V turecké části na vrcholu Sokratovy ulice je zajímavá Suleymanova mešita s cihlově červenou střechou. U ní se tyčí věž s hodinami, které za turecké nadvlády oznamovaly večer Řekům, že musejí opustit Staré město. Spodní konec Sokratovy ulice ústí na Hippokratovo náměstí s krásnou fontánou Sintrivani.
Přístav Mandráki získal jméno podle svého tvaru - schoulená ovce. Je chráněn bronzovými sochami jelena a laně. Jelen je patronem ostrova. V byzantských dobách sem byl přivezen, aby chránil obyvatele před hady, kteří nesnášejí jeho zápach. Časem ale jelen vyhynul a už se jej nepodařilo do přírody Rhodosu navrátit. Pevnost sv. Nikolase nyní slouží jako maják s kaplí.
Když se vydáte pěšky na pahorek Monte Smith nad městem, naskytne se vám výhled nejenom na turecké pobřeží ale i další ostrovy. Krásný je pohled především na vlastní město Rhodos i s plážemi.