osobní stránky

Moje lenošení v Bulharsku

Původně jsem cestu do Bulharska ani neplánovala. Jen tak jsem prostě chtěla někam odjet k moři, třeba na Maltu nebo Kypr. Proto jsem zkusila oslovit několik cestovek ohledně last minute. Když jsem řekla, že cestuji sama, tak hned začaly započítávat příplatek za neobsazené lůžko. Tak jsem si řekla, proč ne? Ale jakmile jsem zjistila, že tento příplatek je 4 až 14 tisíc korun, tak jsem najednou řekla, že ne. To mě docela naštvalo. Zájezd, který nemají do poslední chvíle prodaný a přesto se nestydí naúčtovat tak vysoký příplatek.
Nakonec jsem začala hledat na internetu levné letenky někam do tepla a vyšlo to prostě na chrterový let do Burgasu. A co dál? Podívala jsem se na mapy na Googlu a hledala někde v okolí ubytování. Bez problémů jsem si zarezervovala pěkný hotel v Ravdě za cenu 150 € za 7 dnů. Toto vše proběhlo během úterý a středy a v neděli jsem už odlétala do Bulharska..

Po příletu na letiště do Burgasu jsem nejprve našla bankomat s tím, že budu asi většinou platit zdejší měnou - leva. No, a hned potom jsem přemýšlela, jak se dostat do Ravdy. Samozřejmě mě jako první začali oslovovat taxikáři. Zeptala jsem se tedy na cenu. Cena 70 € mě tedy trochu zaskočila a řekla jsem, že ne. Podobně na tom byli i ostatní taxikáři. Tak jsem řekla, že jdu na autobus a zeptala se, kterým směrem, mám jít. To byli trochu neochotní a posílali mě, že musím až někam do města, že odsud autobus nejede. Ale nakonec jsem se tím směrem vypravila a pak mě chtil jeden taxikář za ruku s tím, že mě odveze za 50 €.To jsem řekla, že je moc, že ani stejně tolik euro u sebe nemám. Tak začal kombinovat eira a leva a já se v tom začala trochu ztráce. Ale nakonec to vždy vypadalo, že mu to vyšlo kolem těch 50 €. Tak jsem řekla naštvaně, že ne, že je to moc drahé a chtěla jsem odejít. Hned snížil na 30 € a to už jsem zareagovala, že možná ano, ale že nevím, kolik euro mám. Napočítala jsem 28. Tak mě za tuto částku vzal z letiště v Burgasu do Ravdy. Ale později, při cestování po pobřeží jsem zjistila, že běžná cena taxíku přímo z Burgasu (tedy dál) do Ravdy je 20 € (je ale možnost se domluvit i na 15 €) a autobus stojí 5 leva (přibližně 1 € jsou dvě leva). A autobusové spojení je zde poměrně dobré. Takže je to takové varování, pokud poletíte někdy do Burgasu, tak místní taxikáři zkouší, co si mohou na cizince dovolit.

Ravda

Po ubytování mě samozřejmě nekprve lákalo moře. Tak hned večer jsem se šla projít tímto směrem. Moře - to je moje velká slabost. Ale zároveň jsem si říkala, že nechci být jen tady na jedné pláži, ale chci toho poznat kousek víc. Jinak je v Ravdě hezká Jižní pláž, která je jako jedna z mála v Bulharsku opravdu otočená směrem na jih. Když si vezmete polohu bulharského pobřeží a Černého moře, tak je to opravdu výjimka.

Nessebar

Na druhý den jsem se vydala podél moře po plážích směrem do Nessebaru. Proč nepoznat historické městečko na skalnatém poloostrově? Prakticky dnes už to vypadá, že s ostatním pobřežím je spojeno jakoby kamenným náspem nebo mostem.
Líbilo se mi, že je zde hodně původních budov, kamenné nebo zděné přízemí a první patro dřevěné. Kolem pak spousta stánků a obchůdků lákající turisty. Uvnitř městečka najdete i staré pravoslavné chrámy nebo zbytky některých budov (opevnění, sídla či možná kláštera). V městečku je určitě jiná atmosféra než v okolních centrech z mnoha hotely. Zvláště, když se vám chce jen tak chodit, bloumat nebo jen tak pozorovat. K tomu když si ještě koupíte dobrou zmrzlinu!
Obešla jsem si i téměř celý poloostrov kolem moře a dívala se na městečko zase z jiného úhlu. Zaujal mě zde i speciální způsob zpevnění břehů. Mají vyrobené takové zvláštní betonové "ježky", které jsou pak umístněné na březích a tím moře nemůže podemílat vlastní pevninu.
A co myslíte, kde jsem skončila po návratu do Ravdy? Asi nemusíte dlouho hádat, na Jižní písečné pláži.

Slunečné pobřeží a Svatý vlas

Určitě jsem také chtěla vidět jednu z nejznáměkších pláží, a to je Slunečné pobřeží. A protože jsem si celého pobřeží aspoň částečně chtěla užít, vydala jsem se zde nejenom pěšky, ale i po celém pobřeží jsem se pěšky prošla. Samozřejmě ne najednou, to by nebylo ono, ale způsobem - když se mi chtělo jít, tak jsem se brouzdala v mělké vodě a písku, když se mi nechtělo, tajsem odložila ruksak s ručníkem na břeh a prostě si šla zaplavat. Moře bylo krásně čisté a teplé.
Nikdy předtím bych nevěřila, že může někde existovat tak dlouhá písečná pláž a řekla bych, že opravdu se světle žlutým pískem jako ze sluníčka. Jen trochu neobvyklá je ta spousta hotelů kolem, vlastně obvyklá. Když je někde moře hezké a dobře se tam koupe, je logické, že to naláká spoustu lidí a lidé se potřebují někde ubytovat. Abych řekla pravdu, tuto část se všemi těmi budovami a obchody jsem moc nemusela, ale moře a písek, to bylo fajn.
Na Slunečné pobřeží pak hned navazuje místo s plážemi s neobvyklým jménem - Svatý Vlas. Tato část pláží je otočená k jihu a je zde výhled právě na městečko Nessebar. I tady jsem se koupala a opalovala. Jinak na této pláži jsem češtinu nebo slovenštinu neslyšela, jen samá ruština. A asi jsem už musela být docela dost opálená, protože na jednom místě, když jsem si roztáhla ručník a odložila ruksak, tak se jeden manželský pár pronesl něco v dom duchu, zda nejsem cigánka a něco bych jim třeba nevzala a poté se přesunuly na druhou stranu pláže. Já se musela tomu jen smát. A říkala jsem si, že občas je život docela zajímavý. A někdy to co člověk zažije je neuvěřitelné.

Burgas

Jednou jsem si také řekla, proč se třeba nepodívat i do většího města? Nastudovala jsem si z cedulek, jak zde jezdí autobusy (nejsou drahé a doprava je poměrně častá a spolehlivá, narozdíl třeba od Řecka). Opravdu jsem se v pohodě dostala do Burgasu, kde jsem vystoupila na autobusovém nádraží. Hned jsem se pak vypravila přímo do centra.
Prakticky velká široká ulice mě hned ukázala, kterým směrem se vydat. Líbilo se mi také, že je čistá s množstvím stromů. Navíc mě zaujala kašna nebo fontána ve tvaru velryb. Však se zkuste podívat, je to něco, s čím se jen tak někde nesetkáte. Myslím, že to byly tři velryby, jejichž hřbet byl porostlý trávníkem a kolem různě nepravidelně stříkala voda.
Prošla jsem jen hlavní třídu, která byla hezky upravená. Velký chrám byl však uzavřen, protože se opravuje a i jeho celé okolí. Myslím, že Burgas nyní prochází změnami, protože dřív to asi bylo hodně typické socialistické město s paneláky. Tak trochu mi připadalo, jakoby zde moc historie města ani neexstivala, že vše bylo nahrazeno paneláky.
Zašla jsem pak ale do velkého parku poblíž moře a na jednom místě se mi až zatajil dech - malá terasa s palmami a hlavně výhled na nekonečné moře.
Jinak zde najdete především přístav a velké loděnice. To byl také důvod, že jsem ještě tentýž den pokračovala autobusem dál směrem na jih do městečka Sozopol.

Sozopol

Nevěděla jsem, co od tohoto městečka můžu očekávat. Na internetu bylo posané, že se jedná o historické město vybudované na skálním poloostrově. Ale po vystoupení z autobusu jsem hned věděla, že jsem se správně rozhodla, když jsem sem jela.
Úplně jiná atmosféra než kdekoliv jinde. Nevím, jak bych to popsala, ale to prostředí mě do sebe přímo vtáhlo a já jen bloumala a pozorovala, co se kolem děje.
Abych se přiznala, tak nejprve jsem šla na skalní útesy, kde byl nádherný výhled na moře a létalo hodně racků. Chvilku jsem si tam jen tak tiše sedla a jen se dívala, ani nevím, jak dlouho, ale bylo mi hezky.
Pak jsem se zase vrátila do městečka a fotila, také jsou koupila nějaké drobnosti jako dárečky (třeba želvičku vyrobenou z mušliček, korálky nebo různobarevné bulharské koření ve skleničce, kde jednotlivé barvy vytvářely různé obrázky).
A nakonec jsem zde skončila i na pláži a zaplavala si trochu ve vlnách mořského přílivu.

Varna

Abych řekla pravdu, nečekala jsem, že cesta autobusem bude trvat do Varny více než dvě hodiny. Ale měla jsem knížku, chvilku jsem zase pozorovala krajinu a tak to nakonec dost rychle uběhlo.
Líbí se mi, že řidič autobusu nebo průvodčí upozorňuje, kde je třeba vystoupit. Takže nám i řekl, že kdo se chce snadno dostat do centra, tak kde vystoupit, že on jede až na letiště.
I když začátek města tvořily také paneláky (podobně jako to bývá u nás), v centru už byly různě opravené historické budovy - chrámy, divadlo, muzeum,... a především hodně zeleně. I v úzkých uličkách byly vzrostlé stromy a určitě velký park, který se táhne po pobřeží při své návštěvě Varny nesmíte vynechat. I když při pohledu na některé antické sloupy mě hned napadle, že nebudou pravé, ale dává to místu určitou neopakovatelnou atmosféru.
Při procházení města jsem jako první navštívila velkou katedrálu Nanebevzetí. Jen při pohledu na ni se tají dech. Co teprve, když vstoupíte dovnitř. Spousta ikon, ornamentů a je vidět, že do chrámu opravdu chodí lidé se i modlit. Přichází sem určitě velké množství turistů, ale řekla bych, že pro místní lidi má katedrála velký význam. Při procházení jsem navštívila i chrám sv. Nikola nebo jen tak pozorovala jednotlivé historické stavby.
Nakonec jsem došla i do parku, kde se ve stínu stromů dá hezky odpočinout a neodpustila jsem si ani koupaní v moři. Jen jsem se koupala na okraji a bylo mi divné, že jsou docela vysoké vlny, ale plavalo se v nich docela dobře a hlavně jen tak skákalo. Úplně ke konci pobytu jsem ještě zašla přímo na příměstskou pláž a tam jsem najednou zjistila, že plavat nesmím, že na mne hned plavčík začal pískat. Teprve pak jsem si všimla vyvěšeného červeného praporku. Na pláži s plavčíkem se totiž v rámci bezpečnosti vyvěšuje praporek podle stavu moře a počasí. Zelený je v pohodě, bez omezení můžete plavat, žlutý znamená, že s opatrností můžete plavat a koupat se a červený je, že můžete být pouze na kraji a plavat nesmíte, že jsou příliš velké vlny. Takže díky své počáteční neznalosti a díky tomu, že jsem se nejprve koupala na nestrážené pláži, tak jsem si mohla zaplavat i v trochu vyšších vlnách.
Jinak musím pochválit zmrzlinu, kterou ve Varně prodávají (určitě byla mnohem lepší než třeba v Sozopolu - tam mě připadala trochu ředěná vodou).
Co na mě nepůsobilo moc hezky bylo to, že jsem při cestě zpět na autobusové nádraží nešla po hlavní třídě, ale různými uličkami a zde bylo dost špíny. Hlavní třída, kde prochází většina turistů je čistá, ale takto trochu bokem už se tato čistota neuvidí a občas i vůně nebyla příjemná.
Varna je ale celkově moc hezké město a určitě stojí za pozornost, pokud se nacházíte v Bulharsku.

Pomorie

Předposlední den se mi už nikam daleko nechtělo cestovat, tak jsem si říkala, že se pojedu jen podívat do nedalekého městečka Pomorie. Vše na mě působilo nově, čistě a některé stavby opravdu luxusně. A koupání a odpočinek fajn. Určitě místo pro ty, kteří chtějí být mimo hlavních turistických center.

Rozloučení s Bulharskem - Sarafovo

Věděla jsemm, že během dopoledne musím opustit hotel, ale letadlo mi odlétá až po 6 hodině večer (na odbaveni jsem potřebovala být před 5 hodinou), tak jsem si řekla, že zůstanu v městečku Sarafovo (prakticky se jedná o část Burgasu), kde se letiště nachází. Jen tak se vykoupu a zalenoším si na pláži, podívám se do obchůdků. Nakonec jsem skončila i ve stínu stromů, protože ten den už toho sluníčka bylo i na mě (která má ráda teplo a slunce) docela dost.

Jinak celé cesty do Bulharska nelituji, ukázala mi jiný pohled na města i lidi (lidé jsou zde většinou moc příjemní), jiný než bych možná získala jen při přesně rozplánované cestě přes cestovní kancelář. Zajímavé bylo i to, jaké byly různé pláže. Někde jemný žlutý písek, jinde světlý jakoby jiskřící (možná v něm byly najemno rozbité mušličky) a jinde zase více šedý, trochu připomínající hlínu.