Kozlany a Hartvíkovice najdete u Dalešické přehrady
Podzimní sluníčko mě znovu vytáhlo ven, tentokrát k Dalešické přehradě do oblasti Kozlan a Hartvíkovic.
Od Kozlan po Stropešínský most
Od Kozlan, kde jsem si nechala auto jsem šla podél vody směrem na Hartvíkovice a nestačila se divit, jak krásné vyhlídky zde jsou.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Od Stropešínského mostu až k Wilsonově skále
Hartvíkovice a pak následně Wilsonova skála pro mne byla krásným překvapením. Wilsonova skála je opravdu krásný zážitek.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Cesta zpět přes Kozlovské skály
Na cestě zpět jsem se pak ještě zastavila na Kozlovských skalách, kde si stačí jen tak chvilku sednout a dívat se. V jedné zátoce si můžete všimnout i skalky jménem Žabák.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Ještě jednou Dalešická přehrada (začátek dubna 2018)
Rozhodla jsem se tentokrát k Dalešické přehradě se jeětě vrátit, ale trochu jinak. Jela jsem autobudem do Vladislavy a odsud nejprve po zelené přes Koněšín a Kozlany ke Stropešínskému mostu.
Pak jen přejít na druhou stranu a vrátit se po značce červené zpět do Vladislavy. I když tato druhá část cesty se nakonec ukázala poměrně náročná. Proč? Prostě lesáci vykáceli i strmy se značkami, rozjeli některé cesty a několikrát jsem nemalé úseky cesty zašla a musela se vracet.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Dalešická přehrada a nádrž Mohelno
Znovu jsem se do této oblasti vrátila. Chtěla jsem zkusit jet lodí Horácko, která po Dalešické přehradě pluje a vidět alespoň část skal z vodní hladiny. Jen je škoda, že je nízká vodní hladina.
Nastoupila jsem hned v Kramolíně. Projížděli jsme kolem skály Vztyčený prst (zajímavý skalní útvar). Ale zjistila jsem, že na lodi by mne to opravdu dlouho nebavilo, jen tak nečinně sedět a dívat se. Tak jsem na zastávce v Dalešicích vystoupila a vydala se po červené značce zpět směrem Kramolín, ale především dál podél nádrže Mohelno ke zřícenině hradu Rabštejn. Zde se mi naopak moc líbilo, najednou krásný vonící les a hezký výhled na nádrž Mohelno.
Lesními cestičkami jsem se postupně dostala až k Mohelenské hrázi. A nakonec přes Mohelenskou hádcovou step jsem se vydala zpět do Kramolína.
Docela dlouhá procházka, ale myslím, že rozkvetlé stromy a vůně lesa celou námahu krásně vynahradí.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |