Pálava během roku 2022
Prosluněný povánoční den na Pálavě (konec prosince)
Po mnoha mlžných dnech se najednou objevilo sluníčko, proto jsem vyrazilo po delší době na Pálavu.
Bylo opravdu krásně, i když trochu víc foukalo.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Z Popic přes Pálavu až do Mikulova (konec února)
Vlakem jsem dojela do Popic a hned se vydala po červené značce směr Strachotín a Dolní Věstonice. Byl trochu opar. Pohled na Pálavu byl, jakoby se nacházela daleko, ale přitom byla tak blízko.
Po přechodu novomlýnských nádrží jsem už v Dolních Věstonicích začala stoupat nahoru na Dívčí hrad. Mezi vinohrady jsem prošla kolem Pálavského anděla lásky (kovová socha ženy s andělskými křídly, která v rukou drží velký trs hroznů).
Dívčí hrad byl nazýván Dewiczky nebo Maidenburg. Dodnes se zachovaly obvodové zdi a bašta se střílnami.
Poté jsem pokračovala na Děvín (550 m), který je nejvyšším vrcholem Pavlovských vrchů. Dále jsem pokračovala kolem Martinky do vesničky Klentnice a na zříceninu hradu Sirotčí hrádek (gotický hrad postaven na přelomu 13. a 14. století na dvou vápencových bradlech).
Odsud už je to jen kousek na Stolovou horu (459 m). A kolem Kočičí skály (362 m) jsem se dostala až na Turild (385 m), kde se nachází největěí jeskynní systém v druhohorních vápencích v Čechách.
Moje putování potom končilo v Mikulově.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |