Střípky z cest


    Už od malička jsou toužila se podívat do cizích zemí, prostě cestovat. V 19 letech jsem se vydala jen tak sama na cestu k moři do Bulharska. Jela jsem vlakem a stopem, sbalila jsem si spacák a prostě jela. Pro mne to byla první taková cesta. Byla to zajímavá zkušenost a mě se cestování zalíbilo. Chystá se, že bych se do těchto oblastí ráda podívala znovu.

    Jak byly malé děti, moc se cestovat nedalo. Byla jsem s nimi i v USA, ale jednalo se zároveň i o pobyt, nejenom cestování.


    A nyní, když už jsou děti velké jsem si řekla, že se chci ještě někam podívat, prostě cestovat. Byla jsem v Řecku a při své druhé cestě jsem tam zažila i stávku státních zaměstnanců.

    Mohla jsem si aspoň zkusit, jaký je to pocit, když se člověk nemůže dostat na domluvené místo. Zato jsem ale zkusila spát jen tak na pláži a vidět krásný východ slunce. Setkala jsem se s jedním pánem z Finska, který mi říkal, že objíždí na kole některé řecké ostrovy a tak poznává život lidí. Bylo to s ním fajn si takto povídat, i když má angličtina není ještě moc dobrá.
    Další noc jsem před odjezdem katamaranu zůstala v parku blízko přístaviště. Hezké kvetoucí keře, kolem i stavby starého města Rhodosu a nakonec i pozorování kočovných Cikánů, jak se zde uložili k spánku. Zaujalo mě u nich to, jak byli perfektně zorganizovaní, během asi půl hodiny, co přišli, roztáhli igelity, deky, přikrývky a zalehli spát i s malými dětmi. Mezitím i pověsili po okolních keřích vyprané prádlo, aby jim do rána uschlo.

    Ráno jsem zase pozorovala, jak se Řekové probouzí, větrají své příbytky. Také jsem si ale všimla toho, že třeba na odjezdy lodí chodí vždy s velkým předstihem. To mě překvapilo, protože přicházeli i o víc jak hodinu dopředu. Nevím, ale nějak si to u nás nedokážu představit, že by lidé na odjezd dopravního prostředku přišli s takovým časovým předstihem.

    Pokud se chcete podívat na některé fotografie z uvedených cest, klepněte na odkaz Fotogalerie.

Medvědí soutěskou

Protože jsem nikdy nebyla v Alpách, tak jsem si říkala, že to zkusím zatím na jeden den, jen tak s nějakou cestovkou.
Vybrala jsem si cestu Medvědí soutěskou, bylo to moc fajn, i když ze začátku nevypadalo, že vyjde počasí. Dohromady jsme vyšli přes 100 různých žebříků a to nepočítám ani lávky a schody. Ale upřimně doporučuji.
Po vyjití jsem pak přemluvila dva pány ze zájezdu a spolu jsme vyšlapali ještě na jeden vrchol, který byl nejvyšší v okolí. Jeho převýšení od vyjití ze soutězky bylo ještě víc jak 500 metrů. Ale stálo to za tu námahu. Obloha se najednou roztáhla a sluníčko ozářilo jednotlivé vrcholky Alp. Pohled, jak z pohádky.

Stopem po Krétě

Na základě zkušenosti bych řekla, že Kréta je trochu jiné Řecko. Nenajdete tu typické bílé domky, modré dveře nebo okna. Možná tím, jak se zde v minulosti střídaly různé národy, tak tento ostrov dostal jiný ráz. I mentalita mi přišla trochu jiná. Rozhodně této cesty nelituji. Byly to krásně a zajímavě strávené dny, hodně věcí jsem viděla a také koupání v moři bylo super, hlavně v tom Libyjském na jihu ostrova. Však se podívejde do fotogalerie.

Dvě cesty na Kypr

Na Kypru se mi moc líbilo, při obou cestách. Je tu rozhodně co k vidění i krásná místa pro odpočinek. A hlavně všude plno květů. Hodně jsem se snažila chodit, cestovat a poznávat, ale vše se nedá. Také jsem se samozřejmě koupala a opalovala.
I setkání s lidmi je důležité, jen tak si můžete postupně vytvářet obrázek o dané zemi.

Putování na Srí Lance

Pro mne to byl vždy sen, podívat se na Srí Lanku. Nakonec se mi to splnilo. A bylo to úžasné vycestovat jen tak s batohem, bez cestovky a pevného programu.
Je to zajímavá země, se spoustou krásné zeleně, vodopádů a hodně zajímavými místy. Celé putování bylo úžasné, i když občas náročné. Ale stálo to rozhodně za to.