Putování po Lužických horách

Na základě štení knih od p. Vondrušky jsem se rozhodla, že bych chtěla poznat alespoň některá místa a prostředí Lužických hor.
Proto jsem jednou v noci nasedla na autobus směr Liberec a pak dál Jitrava. Další cesta už byla opravdu pěšky.

Od Jitravy na Bílé (Sloní)kameny a dál

Ze zastávky u Jitravy jsem se vydala po znařce na Bílé (Sloní) kameny. Jedná se o skupinu bílých pískovcových skal, která je rozdělena třemi širokými puklinami do několika samostatných bloků, které tak tvoří malé skalní město. Tyto skály pak připomínají tvarem slony.
Dál jsem se vydala směrem na Vysokou (545 m) a poté na skalní masiv Žralok a skalní masiv Skalsko. U Lužického zlomu byl krásný výhled do krajiny.

Od kapličky v Horním Sedle, přes Horní skály až k Vraní skále

Od malé kapličky jsem se už vydala na Horní skály. Tyto skály tvoří skupinu osmi skalních věží, pojmenovaných Velká a Malá Smrtka, Liberecká věž, Gahlerova věž, Cvičná věž, Dvojče, Sokol a Zub.
A nakonec jsem se ještě vydala k Veaním skalám. Je z nich hezký výhled a jsou opravdu zajímavé.

Mezi skálami na Popovu skálu a pak dolů k České bráně

Po značených cestách (červená i modrá) jsem se pak toulala mezi různými skalami a pozorovala krajinu kolem. Dostala jsem se takto až k mohutné pídskovcové Popově skále (565 m) s vyhlídkou. Na skálu se dá dostat po železných schodech se zábradlím.
Původní skalní blok se různou rychlostí zvětrávání jednotlivých vrstev rozpadl na jednotlivé skalní útvary a balvany, mezi kterými se vyskytují dutiny a jeskyně.
Po krásné vyhlídce jsem se vrátila k Podkově a hledala cestu dolů ke skalnímu útvar Česká brána. I když není cesta značená, je prošlapaná, protože ji používají lidé z německé strany hranic.

Po německé straně až na Hvozd

Dostala jsem se pak na žlutou značku (později na červenou) a po německé straně si vyšlapala až na Hvozd (749 m). Je zde rozhledna i hotel, u kterého je velký kříž.
Odsud jsem již sešla po červené do vesničky Krompach.

Z Krompachu na Luž a cesta na Tolštejn

Po žluté značce jsem vyšla směrem na Krkavčí kameny, které jsou tvořeny dvěma skalními věžemi nacházejícími se na zalesněném vrcholku u státních hranic. Na německé straně se nachází skalní vež pojmenovaná Falkenstein (Sokol). Na české straně pak skalní věž horolezci nazývaná Sokolík.
Poté jsem se vydala dále už po značce červené po německé straně hranice směrem k hraničnímu přechodu Dolní Světlá / Waltersdorf. A odsud jsem pokračovala po modré značce na nejvyšší horu Lužických hor Luž (793 m).

Cesta ke zřícenině hradu Tolštejn a na rozhlednu na Jedlová

Z hory Luž jsem už pokračovala po červené značce přes osadu Lesné až na zříceninu hradu Tolštejn. Hrad byl vypálen švédskými vojsky, ale přesto se dodnes dochovaly relikty obvodových hradeb, štítová zeď nad vstupem spolu s výraznými terénními nerovnostmi. Je odsud hezký výhled i na nedalekou horu Jedlová (774 m). Nachází se na ní krásná kamenná rozhledna, která pochází už z roku 1891. Jedlová je po Luži a Pěnkavčím vrchu třetí nejvyšší horou Lužických hor.

Nový Bor a pěšky do Sloupu v Čechách

A poté jsem už sešla na vlakové nádraží Jedlová, odkud jsem se svezla do Nového Boru.
Protože jsem ale neměla štěstí zde najít ubytování, tak jsem se pěšky vydala dál, až do Sloupu v Čechách. Zde jsem již štěstí měla, akže jsem hned ráno mohla jít na krásný skalní hrad, který opravdu stojí za návštěvu.

Na hradě, lesním divadlem na rozhlednu Na Stráži

Skalní hrad vyrostl na mohutné osamocené skále pravděpodobně koncem 13. století jako nedobytný hrad, jehož nedostupnost umocňovala soustava rybníků lemujících celý skalní blok. Bohužel v polovině 15. století byl hrad dobyt, zpustošen a ze středověké podoby se dochovaly jen části vytesané přímo do skály. V roce 1680 se na hradě usadili poustevníci, dnešní podoba hradu je výsledkem jejich rozsáhlých úprav.
Po úžasné prohlídce hradu jsem kolem Lesního divadla vyšla na rozhlednu Na Stráži.

Putování skalními městy

No a poté už mě čekala krásná skalní města v okolí. Nejprve jsem pokračovala po červené, ale sešla jsem i mimo značku, abych viděla třeba Skalní věž Samotář a pak především Samuelovu věž a Samuelovu jeskyně. Také se zde dá jít nahoru na Skalní masiv Vana, odkud je krásná vyhlídka.
Vrátila jsem se nakonec zpět na zelenou značku, kde jsou různé vyhlídky, například Hraběnčina, Hradní nebo Maxmiliánova vyhlídka. Zašla jsem také na Vyhlídku U Turka, odkud je třeba vidět Skalní věž Hraběnka. Na druhé straně je pak Skalní věž Turecká hlava. Sešla jsem i do Sloupského skalního města. Člověk by se tu mohl jen tak toulat celkem dlouho.
Po návratu na červenou značku jsem procházela kolem skály Slavíček (535 m).

Modlivý důl a cesta přes Svojkov do České Lípy

Podle obrázků, které jsem viděla, jsem se těšila na procházku Modlivým údolím. Začíná u Hlídkové jeskyně a poté se sestupuje úzkým údolím dál až ke Skalní kapli Panny Marie Lurdské. Jinak po celé cestě jsou různé skalní věže: Skalní věž Malý mnich, Hříbek, Mnich. Je zde i Křížová cesta nebo pramen U Strážce.
Od Svojkova jsem dál pokračovala pěšky až do České Lípy na vlak.